Vandr Sedlčansko

Ahoj kamarádi,

znáte to, když Vám takhle jednou přijde zpráva, že někdo pořádá vandr. Tentokrát nám Atom na Velikonoce naplánoval "mírně kopcovitou krajinu" na Sedlčansku.

První cíl byl Sedlec-Prčice. Příjemná hospůdka a hrála tam i tramská kapela. Jéňovi bylo líto, že si nemůže zahrát a tak vzal svou mandolínu a přidal se ke kapele. Druhý den začal ten správný vadr, vyrazili jsme plni nadšení z krásného slunečného počasí, ale už asi po 3 kilometrech nás překvapila otevřená hospoda a tam vzniklo motto vandru "Otevřená hospoda se nemíjí". Co Vám budu povídat, dál se nám nechtělo a Marťa měla co dělat nás odsud dostat. Další večer  jsme strávili v Jakubově Krčmě v Obděnicích. Tady pro změnu hrál harmonikář a nutno uznat, že moc hezky. Po pár pivech se k němu přidali naši muzikanti a zábava pokračovala do pozdních nočních hodin. Půlnoční sokolíci na přání místních byla jen třešnička na dortu.

Přespali jsme na sále a ráno nám pan hospodský udělal snídani. Dál nás cesta vedla na Husovu kazatelnu. Po dlouhém čekání jsme zjistili, že část výpravy po odchodu z hospody usnula na mezi. K večeru jsme dorazili do Počepic, dali si večeři a začali hrát a zpívat. Hospoda zavírala už v 9 hodin a tak jsme se přesunuli do nedalekého lesa, kde jsme si rozdělali oheň a mohli řvát na lesy.

Poslední den jsme si udělali zastávku ve Vysokém Chlumci ve skanzenu, potom jsme došli do Sedlčan, odkud jsme vyrazili domů. Byla to fuška a příště až Atom napíše mírně kopcovitá krajina, tak myslím, že to budou minimálně Alpy.

Mošny