Ahoj kamarádi,
znáte to, když Vám takhle jednou přijde zpráva, že někdo pořádá vandr. Tentokrát nám Atom na Velikonoce naplánoval "mírně kopcovitou krajinu" na Sedlčansku.
První cíl byl Sedlec-Prčice. Příjemná hospůdka a hrála tam i tramská kapela. Jéňovi bylo líto, že si nemůže zahrát a tak vzal svou mandolínu a přidal se ke kapele. Druhý den začal ten správný vadr, vyrazili jsme plni nadšení z krásného slunečného počasí, ale už asi po 3 kilometrech nás překvapila otevřená hospoda a tam vzniklo motto vandru "Otevřená hospoda se nemíjí". Co Vám budu povídat, dál se nám nechtělo a Marťa měla co dělat nás odsud dostat. Další večer jsme strávili v Jakubově Krčmě v Obděnicích. Tady pro změnu hrál harmonikář a nutno uznat, že moc hezky. Po pár pivech se k němu přidali naši muzikanti a zábava pokračovala do pozdních nočních hodin. Půlnoční sokolíci na přání místních byla jen třešnička na dortu.
Přespali jsme na sále a ráno nám pan hospodský udělal snídani. Dál nás cesta vedla na Husovu kazatelnu. Po dlouhém čekání jsme zjistili, že část výpravy po odchodu z hospody usnula na mezi. K večeru jsme dorazili do Počepic, dali si večeři a začali hrát a zpívat. Hospoda zavírala už v 9 hodin a tak jsme se přesunuli do nedalekého lesa, kde jsme si rozdělali oheň a mohli řvát na lesy.
Poslední den jsme si udělali zastávku ve Vysokém Chlumci ve skanzenu, potom jsme došli do Sedlčan, odkud jsme vyrazili domů. Byla to fuška a příště až Atom napíše mírně kopcovitá krajina, tak myslím, že to budou minimálně Alpy.
Mošny